Od doby zavedení Rámcových vzdělávacích programů (RVP) se mluví o tzv. školské reformě, resp. kurikulární reformě, která započala v roce 2004.
Podstatou kurikulární reformy je změna cílů a obsahu vzdělávání směrem k utváření klíčových kompetencí žáků. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti (jde o kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanská, pracovní, k podnikavosti). Nejedná se tedy v prvé řadě o obsah učiva, ten má sloužit především jako nástroj k rozvoji osobnosti žáka.
Je to tedy už několik let od zavedení reformy školství a je otázkou, nakolik byla daná reforma skutečně převratná a přínosná. S trochou nadsázky by se mohlo říci, že ve své podstatě došlo spíše ke změně dokumentů než k zásadní změně ve školství.
Doba si reformu však žádá, ale pokud chceme podniknout určitou reformu školství, je nutné přijít se změnou, která je skutečně převratná. Taková změna by se neměla dotýkat jen určitých dokumentů, ale školy jako takové. Stručně řečeno, v současné době není třeba měnit dokumenty, ale smysl školy. V dřívějších dobách byla škola místem, kde žáci dostávali informace, ale v současné době jsou informace dostupné téměř kdekoli. Škola proto nemusí být již místem, kde žáci informace dostávají, ale měla by být spíše místem, kde se žáci učí s informacemi pracovat a v přemíře dostupných informací se v nich dokáží orientovat a vybrat ty podstatné.
K čemu je žákům například z hodin přírodopisu znalost, že žížala má žebříčkovitou nervovou soustavu? V případě zájmu, je možné tuto informaci získat během chvíle z internetu. Pokud se však žák základní školy hlásí na gymnázium nebo střední školu např. s přírodovědným zaměřením, tak je možné, že se u přijímacích testů setká s otázkou, jaká je nervová soustava žížaly. A tady dostáváme odpověď na výše položenou otázku. Žáci danou znalost potřebují, protože tato znalost se stává filtrem k postupu na další stupeň vzdělávání. Pokud se dále budou hlásit na univerzitu, tak i zde se při přijímacím řízení mohou setkat s otázkou ověřující znalost nervové soustavy kroužkovců, resp. žížaly. Tím se stává tato informace pro život naprosto zásadní – zvyšuje pravděpodobnost úspěchu ke studiu na vysoké škole. Najednou se tedy ocitáme ve světě, kde je obsah učiva cílem nikoliv nástrojem k rozvoji osobnosti žáka.
Proč tomu tak je, když výše uvedená reforma školství klade důraz na klíčové kompetence a škola už má mít po mnoho let v podstatě jiné poslání? Jedna z možných odpovědí zní, že je totiž snadnější testovat znalosti než dovednosti, postoje nebo motivy. A jestliže se nezmění otázky a způsoby přijímacích řízení, tak není divu, že učitelé budou klást důraz na „obsahové“ znalosti a jejich kvantitu, protože tak dostávají jejich žáci možnost dalšího postupu. Pro skutečnou reformu ve školství je možná vhodné začít reformou přijímacích řízení na středních a vysokých školách. Je žádoucí u přijímacích řízeních ověřovat klíčové kompetence nikoliv obsah učiva.
Jak takovou změnu docílit? Informační a komunikační technologie (ICT), mají širokou škálu využití a mohly by být uplatňovány právě při přijímacím řízení. Nejde však o to, vytvořit online test znalostních otázek. Jde o jejich komplexnější využití. Otázky, respektive úlohy při přijímacím řízení by mohly být pokládány tak, aby ověřovaly schopnost žáků vyhledávat poznatky na internetu, kriticky hodnotit předkládané informace. Úlohy by mohly zároveň ověřovat určitou kreativitu a dovednost s různými aplikacemi ICT. Je nutné zmínit, že revize RVP z roku 2021 zavádí novou klíčovou kompetenci, jež je potřeba u žáků rozvíjet, a to kompetenci digitální. Tato kompetence má svůj přesah a dotýká se i ostatních výše uvedených klíčových kompetencí. Obecně je práce s ICT v dnešní době nevyhnutelnou součástí v životě a zaměstnání. Rozvíjení ICT gramotnosti žáků může proto přispět k rozvoji takových dovedností, jež mají přesah do mnohých oblastí života.
