Koherentní hodina je taková hodina, která dává smysl učiteli i žákovi.
Koherentní hodina je taková hodina, jejíž obsah lze vysvětlit (neboli didakticky „ospravedlnit“) vzhledem k obsahu jiných hodin i v rámci své vnitřní struktury.
Koherentní hodinu je možno přirovnat ke scénáři – plánu, díky němuž všichni vědí, co mají dělat, a který zajišťuje, že výsledný film bude potenciálně pro diváka pochopitelný. Samozřejmě, realizace scénáře závisí na režisérovi, hercích i celém štábu. Každý jednotlivý prvek může zamýšlený tvar znehodnotit (či mu dodat hodnotu, která nebyla předem plánovaná). Asi se ale shodneme, že bez scénáře se film točí těžko. A to stejné platí o pro přípravu hodiny.
Koherentní hodina neznamená hodina, kterou si žáci „užijí“, při které se „baví“, která se jim „líbí“, byť takové koherentní hodiny bývají – a naopak, hodiny nekoherentní naopak k příjemným pocitům během ní či na jejím konci nevedou, a to ani u žáka, ani u učitele. V koherentní hodině totiž aktivity neexistují jen samy pro sebe či proto, aby se žáci cítili dobře.
Kde se tedy „koherence“ (soudržnost, uspořádanost, nerozpornost) skrývá? Nejobecněji lze koherentní hodinu chápat jako je takovou hodinu, která je postavena na harmonii cílů, aktivit a hodnocení. Malým testem koherentnosti hodiny mohou být tyto otázky (doporučujeme si je klást při plánování i po skončení hodiny):
- Co mají moji žáci na konci hodiny umět?
- Jak zjistím, že to mají umět?
- Jaké metody, aktivity či postupy pomohou mým žákům zvládnutí toho, co mají umět?
- Jaké nástroje či pomůcky ovlivní předchozí dva body?
Ve výuce cizích jazyků se aktuálně ustálila níže uvedení struktura hodiny (myšleno „didaktické jednotky“, která nemusí být omezena jen na 45 či 60 minut). Tato struktura vychází s logiky posloupnosti a návaznosti v akčně orientované výuce, jejíž cílem je produkce na základě předchozího vystavení situaci (dokumentu, problému, sociálnímu kontextu…), kterou produkce do jisté míry imituje či je jí inspirována. Zjednodušeně tak hodina obsahuje fázi recepce, následovanou konceptualizací jazykových jevů, které jsou následně aktivovány během produkce. Hodinu samozřejmě rámuje úvodní část, která má žáky motivovat, a část závěrečná, která obsahuje hodnocení a případnou opravu.
V detailnějším popisu jde o tyto fáze:
- Naladění na hodinu (často nazývaná „motivační fáze“)
- Identifikace dokumentu
- Celkové porozumění dokumentu
- Detailní porozumění dokumentu
- Porozumění jazykové složce dokumentu (konceptualizace)
- Procvičování
- Příprava produkce
- Produkce
- Hodnocení/Oprava
Body 2-5 vám dovolí reálně „pochopit“ zákonitosti toho, co budete následně produkovat. V bodě 6 si upevníte své znalosti a dovednosti k tomu, abyste to zvládli. Body 7 a 8 jsou spojeny s cíli hodiny a bod 9 vám dá odpovědi na to, zda a jak se vše povedlo.
Důležité je, že pod slovem „dokument“ se může skrývat stejně tak text nebo video, jako herní aktivity či práce s písní. Výše uvedená struktura je tedy univerzální, zároveň je i flexibilní (jednotlivé části lze zkracovat či nechat prolínat s předchozími i následnými.
Samozřejmě, jde o teorii a konkrétní realizace záleží na každém učiteli. Přesto si myslíme, že jako opora našich příprav je toto schéma zajímavou pomůckou.
A nakonec – proč ten otazník v názvu tohoto textu? Inu, zkuste si o bodech 1-9 popovídat s kolegy češtináři či učiteli jiných předmětů. Třeba je neosloví zcela, na druhou stranu jim ale tato struktura může vložit brouka do hlavy, zda jsou jejich hodiny tak koherentní, jak si myslí… A naopak, mají oni nějaká schémata, která osloví vás, jazykáře?
______________________________________
Zdroj: Daill E., Stirman M. Écrit et gestion du tableau – de la compréhension à la production. Hachette FLE, 2014.
