O čem přemýšlíme, než poskytneme zpětnou vazbu:
1. Před samotným úkolem je nutné stanovit a objasnit výchovně-vzdělávací cíle a kritéria hodnocení (úspěchu).
2. Druhým krokem je zjištění míry zvládnutí učebního úkolu a podání zpětné vazby žákům k jejich práci, poskytování informací o jejich pokroku, příčinách neporozumění nebo neúspěchu apod.;
3. Posledním krokem je plánování či modifikování následující výuky na straně učitele a přepracování učebního úkolu na straně žáka. Nestačí tedy pouze zpětnovazební výrok vyslovit, ale je potřeba zjišťovat, jak s ním žák naložil.
Pokud žák na zpětnou vazbu nezareaguje nebo zareaguje nevhodně, účel zpětné vazby se nenaplní.
Jaká jsou pravidla pro poskytování zpětné vazby?
1. Oslovíme žáka křestním jménem (přispívá k adresnosti), např. Milý Martine, ….
2. Oceňujeme (není dobré zaměřit se na chyby) – popisujeme, co se povedlo; pokud žákům tykáme, používáme 2. osobu singuláru, např. Podařilo se ti, …; Dokázal jsi…; Výborně jsi poznamenala …; Když jsi uvedla příklad, pochopila jsem … Hodnotíme pokrok žáka, ale neporovnáváme ho s ostatními.
3. Místo explicitního řečení toho, na čem je třeba zapracovat, můžeme žákovi položit otázku/y – tj. doporučení formou otázky, např. Co by ti pomohlo, abys …? / Mohla bys mi ještě vysvětlit/ukázat … / Co si myslíš o …? Mohl bys mi dát příklad …? / Na základě čeho soudíš …?). Hattie a Clarková (2019) doporučují využívat kromě otázky také tzv. objasňování (Takže říkáš … / Mohli bychom souhlasit s …? ).
4. Povzbuzujeme – oceňujeme úsilí, pokrok, snahu, vytrvalost, učební strategie. Používáme 1. nebo 3. osobu plurálu, která naznačujeme, že jsme v učení společně, např. Každý se učí jinak. Zkusíme najít způsob, který vyhovuje tobě; Mohli bychom se společně zaměřit na …. Právě zakončit zpětnou vazbu povzbuzením je doporučováno (např. Hattie a Clark, 2019).
Konstatování toho, co je třeba zlepšit, by nemělo znamenat, že žákovi nadiktujeme, co by měl udělat proto, aby se zlepšil. Ale vhodnými otázkami ho navedeme k tomu, aby se sám zamyslel nad tím, co by mohl udělat pro zlepšení. Informace by měla žákovi sdělovat, kde se právě nachází, ale také naznačovat to, co má dělat, aby se něčemu dalšímu naučil a dosáhl stanoveného cíle.
Jakým jazykem poskytovat zpětnou vazbu?
Hlavním cílem zpětné vazby je dosáhnout pozitivní změny v učení žáka a vést ho k celostnímu rozvoji. Informace, že žák je šikulka nebo nešika, mu nijak nepomůže, nemá pro žáka žádnou významnou výpovědní hodnotu. Nehodnotíme totiž výkon žáka či co se stalo, ale jeho osobu (posuzování spočívá v porovnávání, zobecňování a nálepkování), což v žácích může vyvolat pocit ohrožení. Posuďte rozdíl sami:
- Ty jsi opravdu šikovná holčička. X Radko, ta úloha je napsaná opravdu pečlivě.
- Jsi sice rozený spisovatel, ale ten pravopis se snad nikdy nenaučíš. X Martine, text je kompozičně vyvážený a myšlenky se vyznačují původností a originalitou. Ještě budeme muset zapracovat na pravopisu, abychom se vyvarovali hrubých chyb, které oslabují porozumění textu.
Vyvarujeme se používání vágních formulací, ale konkrétně popisujeme, tj. používáme popisný jazyk zpětné vazby, např. Viděla jsem, že jsi dokázal dobře pracovat se svými gesty a očním kontaktem s publikem.
Popisným jazykem konkrétně popisujeme, co se žákovi podařilo, případně vhodně korigujeme, co se nepovedlo a na čem musíme ještě společně zapracovat. Při podávání popisné zpětné vazby bychom měli (dle Košťálové, Mikové a Stang, 2008):
- popisovat vnímané – popisovat to, co můžeme vnímat našimi smysly, případně popisovat vzhledem k daným kritériím/pravidlům;
- popisovat pokrok – měli bychom se řídit individuální vztahovou normou, čili popisovat to, v čem se žák oproti svému minulému výkonu zlepšil; co reálně udělal, za jakých okolností a jaké úsilí při tom vyvinul (ale neporovnávat žáky mezi sebou ani nepoužívat popisy využívající porovnávání – patříš k nejlepším, nejrychlejším apod.);
- popisovat pocity žáka – např. Máš asi radost, že jsi dokázal …;
- dát prostor k odhalení chyb – dítě by mělo být vedeno k samostatnému hledání chyb, získá tak větší motivaci, než když ho na chyby upozorní učitel. Vhodnými otázkami ho můžeme upozornit na chyby, které samo neobjevilo.
Kromě popisu průběhu práce se můžeme vyjádřit i k jejímu výsledku (tedy co se žákovi povedlo, co bylo správně), upozornit na slabá místa výkonu a nasměrovat ho radami a korektivními otázkami k dosažení vytčeného cíle.
Zdroj obrázku: https://www.freepik.com/free-vector/chat-elements_1010187.htm#query=feedback&position=34&from_view=search&track=sph
Obezřetní bychom měli být v případě používání příslovcí typu vždycky, nikdy, pokaždé, zase atd.
Jak často poskytovat zpětnou vazbu?
Příliš častá a korektivní zpětná vazba může v žácích budit dojem, že za své učení nenesou zodpovědnost a vést je k závislosti na externích vodítkách a práci druhých. Naopak řídká zpětná vazba v nich může vyvolávat pocit bezradnosti a snižovat jejich motivaci k další práci.
Efektivnost zpětné vazby ovlivňuje celá řada aspektů:
- aspekty na úrovni žáka (věk, hodnoty, postoje, motivace, učební styl, …);
- situační aspekty (např. klima třídy, osobnost učitele).
Jednotlivé aspekty se navzájem ovlivňují a jeden bez druhého nemůže fungovat (např. dobré klima ve třídě nezajistí kvalitní zpětnou vazbu). Vysoká podpora na jedné úrovni však nedokáže vykompenzovat nedostatek na jiné úrovni.
