V dřívějších dobách byla škola místem, kde žáci dostávali nové informace. V současné době jsou informace dostupné téměř kdekoli. Úloha školy se tím radikálně mění, nestává se už místem zdroje informací, ale měla by být místem, kde se žáci učí s informacemi pracovat. Lidé, potažmo i žáci jsou v dnešní domě informacemi zahlceni. Zdrojem informací o vědě, se kterými přichází žáci do kontaktu jsou především časopisy (noviny), internetové články, portály a sociální sítě. Proto je vhodné tyto zdroje v hodinách výuky používat, aby si žáci zvykli na styl psaní a částečně zkreslené informace, které v populárně-naučných článcích mohou být.
Na základních školách byl realizován pilotní výzkum, který ověřoval, zda se žáci při čtení odborného textu v časopise nechají ovlivnit nadpisy a obrázky. Každý žák obdržel „novinový článek“, aniž by tušil, že existuje jeho druhá verze. Jedna verze článku obsahovala zavádějící obrázky, popisky a nadpisy, druhá naopak zahrnovala takové obrázky, popisky a nadpisy, které svým obsahem koncipovaly klíčovou myšlenku textu. Obsah článku byl však v obou verzích naprosto totožný. Po přečtení byly články žákům odebrány a každý žák měl ze seznamu několika tvrzení vybrat ta nejsprávnější. Výsledky ukázaly, že žáci, kteří měli verzi se zavádějícími nadpisy a obrázky dopadli ve výběru správných tvrzení hůře než ti, kteří četli stejný text s relevantními nadpisy a obrázky.
Tuto skutečnost může částečně podporovat především tzv. efekt salience. Saliencí se rozumí nějaký nápadný znak, výrazný atribut, něco zvláštního, co nás hned „praští do oka“. Efekt salience má pak za následek, že si nějaký nápadný prvek či příznak získá mnohem víc pozornosti, než by mu ve skutečnosti příslušelo. Informace s vysokou mírou salience mají neúměrný vliv na naše myšlení a konání, a právě takto představené informace se vyskytují v novinách, časopisech ale i na internetu v celém „online prostředí“.
Pokud škola poskytne žákům základ se v daných informacích správně orientovat, bude mít dalekosáhlý dopad na jejich myšlení. Ve školách sice probíhá výuka tzv. mediální výchovy (průřezové téma Rámcových vzdělávacích programů), ale mnohdy končí „ponaučení“ této výuky pouze v tom, že média mohou poskytovat zavádějící informace. Málokdy si při vyučovací hodině žáci na vlastní kůži vyzkouší, že se nechali zavádějícími informacemi ovlivnit.
Tuto „výuky“ je možné aplikovat a vyzkoušet použitím příslušných didaktických materiálů, jež byly součástí zmiňovaného výzkumu. Obsahově se text zabývá jednou z evolučních teorií, tzv teorii červení královny, která je dobře aplikovatelné do výuky přírodopisu/biologie v rámci témat evoluce nebo ekologie.
Didaktický materiál obsahující praktický námět na výuku mediální výchovy prostřednictvím přírodovědeckého textu je k dispozici pod následujícím odkazem:
Publikace představující výše uvedený výzkum:
Müllerová, L; Odcházelová, T & Hybšová, A. (2014): Science and Media. In: RUSEK, Martin a Dagmar STÁRKOVÁ. Projektové vyučování v přírodovědných předmětech. Praha: Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze, s. 56-61.
