Ohledně učitelství je známý citát „Kdo umí, ten umí, kdo neumí, ten učí“, který je připisován G. B. Shawovi. Je tento citát přiléhavý realitě? Zkusme si udělat malé cvičení. Zamyslete se nad tím, kdo je pro vás osobně dobrým učitelem nebo učitelkou. Pokud jste takového učitele nebo učitelku potkali, popište, jak se tito učitelé chovali a jak učili. Pokud jste takové vyučující nepotkali, popište, jak by se ideálně měli chovat a vyučovat.
Pokud jste takové učitele potkali, je vám jasné, že Shawův citát je realitě hodně vzdálený. Dobří učitelé umí a znají mnoho. V první řadě znají svůj obor, který vyučují. Pokud jste učitelkou angličtiny, měla byste znát gramatiku, ale i mít dobrou výslovnost.
Znalostí oboru to ale nekončí. Dobrý učitel by měl umět efektivně vyučovat. Na následujícím obrázku vidíme, jak efektivní vyučování popisuje pedagogicko-psychologické, pedagogické a didaktické výzkumy.
Rozhodování, aplikace výzkumů, znalost sebe sama a seberegulace a reflexe jsou čtyři oblasti, ze které se skládá efektivní vyučování. Jejich pořadí je náhodné, všechny jsou stejně důležité.
Vyučující musí rozhodovat. Obecně rozhodují o tom, jak se bude chovat, co řekne, co mají žáci dělat. Z hlediska didaktického rozhoduje o cílech hodiny, o metodách výuky, výběru aktivit. V průběhu hodiny je třeba reagovat na žáky, dávat zpětnou vazbu. Ve všech těchto případech je rozhodování nezbytné. Ačkoliv se na první pohled může zdát tato záležitost jednoduchá, není to tak. Vyučující musí rozhodovat během plánování, ale i při realizaci. Plán se navíc může měnit: ve výuce nejsou aktivní všichni žáci, vyučující musí změnit svůj plán. Jak to udělá, jak tuto situaci vyřeší? Na výběr může mít mnoho alternativ. Která je nejvhodnější pro danou situaci? K odpovědi nám mohou pomoci výzkumy, ale i znalost sebe sama.
Znalost výzkumů je ve vyučování důležitá, protože pomáhá nasměrovat k aktivitám a činnostem, které jsou efektivní. Z výzkumů např. víme, že ti žáci, kteří jsou v průběhu vyučování aktivnější (a mluví), mají lepší výsledky. Logickým dopadem znalosti tohoto výzkumu je to, že dbám na aktivizaci všech žáků. Pozor, věda se vyvíjí a to, co jste se učili na Pedagogických fakultách už nemusí být relevantní. I proto je vhodné dbát na celoživotní vzdělávání.
Znalost sebe sama a seberegulace pomůže vyřešit mnohé problémy a některým předejít. Vyučující jsou lidé. Máme svoje problémy, emoce, dobré a špatné dny. Úkolem profesionála je vyučovat nejen v dobrých časech, ale i tehdy, když nemáme nejlepší náladu. V těchto situacích může být obtížné kontrolovat se, když žáci něco nesplní, něčemu neporozumí nebo nejsou aktivní. Vyučující se mohou cítit frustrovaní, když něco nejde podle plánu. Vyučující musí se svými emocemi pracovat. Ne je zastavit nebo ignorovat, ale regulovat je tak, jak si to žádá konkrétní situace.
Úkolem reflexe je poskytnout sebekritický náhled na vlastní pedagogické působení. Tento náhled by poté měl zpětně ovlivnit přípravu, realizaci a hodnocení budoucí výuky.
Informace o efektivních učitelích máme i z žákovského pohledu. Dle žáků je efektivní ten učitel, který vytváří dobře organizované učební prostředí, vysvětlí učební aktivity a pomůže, pokud se objeví problém a také je přátelský a podporující.
