Typy nadaných žáků a žákyň

Pravděpodobně nejznámější typologie nadaných pochází od autorů G. T. Betts a M. Neihart (1988). Ti nadané dělí do šesti typů na základě toho, jak projevují city, potřeby a chování.

Typ I: Úspěšný nadaný

Do tohoto typu spadá 90% identifikovaných nadaných. Tito žáci se naučili pracovat v systému a adaptovat se mu, poslouchají rodiče a učitele, jsou schopni odhadnout, co po nich dospělí chtějí. Efektivně se učí, ve škole mají dobré výsledky. Málokdy se projevují problematicky, protože jejich cílem je získat pozitivní zpětnou vazbu. Na dospělých a jejich pochvalách mohou být závislí.

Ve škole si nehledají svoje vlastní výzvy, pracují tak, aby uspokojili učitele. Neučí se dovednosti, které vedou k vlastní autonomii a mohou tedy zažívat nudu, protože potřebné vzdělávací výzvy pouze přijímají.

Jsou oblíbení nejen mezi učitelským sborem, ale i mezi spolužáky. Trpí však podvýkonem a plně nevyužívají svého potenciálu. V dospělosti jsou z nich lidé, kteří umí ve společnosti plně fungovat, ale nejsou připraveni na každodenní výzvy, ve kterých musejí jednat autonomně.

Typ II: Provokující nadaný

Tito žáci vykazují vysoký stupeň kreativity, což se může projevovat sarkasmem a tvrdohlavostí. Obvykle si stojí na svém názoru, zpochybňují učitelovu autoritu, pro učitele představují profesní výzvu. Oproti úspěšným nadaným se nenaučili fungovat v systému, proto nedostávají pochvaly.

Tito nadaní nejsou identifikováni jako nadaní, zažívají frustraci a mají problémy se svým sebevědomím. Svými vrstevníky mohou být přijímáni, protože jsou kreativní a vykazují velký smysl pro humor, ale neplatí to vždy. Někdy nejsou přijímaní ani spolužáky, protože jejich spontánnost je pro mnohé rušivá.

Typ II je rizikový z hlediska brzkého ukončení vzdělávací dráhy a propadnutí závislostem. Rodiče nadaných IV. typu poukazují na to, že v mladším školním věku jejich děti vykazovaly znaky II. typu.

Typ III: Neodhalený nadaný (skrytý)

Typicky se jedná a nadané dívky, které své nadání skrývají, aby zapadly do skupiny vrstevníků. Vyučujícím se může zdát, že tito motivovaní nadaní se zájmem o školní aktivity, se „z ničeho nic“ stáhnou a zájem ztratí. Často odchází z výběrových tříd nebo škol. Důvodem je potřeba sounáležitosti a její naplňování. Jejich stažení je obvykle hodnoceno negativně a jsou vyučujícími (i rodiči) nuceni do vzdělávacích aktivit. To však zvyšuje jejich odpor.

Těmto žákům by nemělo být umožněno stáhnout se ze všech školních aktivit, ale měla by jim být umožněna účast na takových aktivitách, které by naplňovaly jejich potřeby sounáležitosti s vrstevníky i s tím, aby se nadaní mohli nadále vzdělávat.

Tito žáci pociťují stres a tlak, nejistotu, pocity viny a rozpačitosti. Ve svém okolí nemají naplněnou potřebu bezpečí. Potřebují autonomii ve výběru činností i kamarádů. Je dobré je vést k uvědomování si svých citů a konfliktů.

Neodhalení chlapci pociťují tyto problémy na střední škole (a typicky v atletice), což je později než u neodhalených dívek, které se takto projevují na druhém stupni základní školy.

V tomto typu je většina neidentifikovaných nadaných.

Typ IV: Opomíjený nadaný

Žáci tohoto typu jsou naštvaní na sebe i dospělé ve svém okolí. Toto okolí (rodiče, vyučující, školský systém) po mnoho let nenaplňovalo jejich potřeby, proto se cítí odmítáni a přehlíženi. Mohou se stáhnout a jednat depresivně, nebo svůj hněv vyjadřovat defenzivně.

Jejich zájmy leží obvykle mimo školu, často se jim nedostává potvrzení jejich nadání a nedostávají podporu, kterou si zaslouží.

Pokud u těchto dětí nastala identifikace, bylo to velmi pozdě. Trpí pocity hořkosti a viny, které můžeme brát jako důsledek odmítání a zanedbávání v oblasti jejich nadání. Jejich sebedůvěra je velmi nízká, proto potřebují blízký vztah s osobou, které mohu důvěřovat. Pro tento typ nadaných se doporučuje individuální i rodinné psychologické poradenství. Pro identifikaci nadání jsou obvykle nutné diagnostické testy.

Typ V: Nadaný s dvojí výjimečností

Do tohoto typu patří žáci, kteří jsou nejen nadaní, ale mají i nějaký handicap, případně specifické poruchy učení. Většina programů není na tento typ zaměřena a tito žáci zůstávají neidentifikovaní. Hlavním důvodem je to, že pozornost vyučujících je zaměřena na jejich handicap.

Tito žáci obvykle nevykazují chování, které se předpokládá u nadaných, může se jednat o neupravené písmo, nedokončování úkolů, rušivé chování, nedostatek pozornosti.

Mohou pociťovat frustraci, pocit bezmoci, znechucení a odmítání, jsou pod stresem. Často se cítí izolovaní. Touží se vyhnout neúspěchu, popírají, že mají problém. Nedokončení úloh a aktivit mohou svádět na to, že tyto aktivity jsou nudné nebo hloupé. Svým humorem mohou ponižovat ostatní, aby posílili svoje nízké sebevědomí. Jsou zruční v intelektualizaci – svoje negativní pocity a prožitky mohou popisovat drsným neosobním jazykem, případně svůj problém intelektuálně popisovat a až téměř vědecky zkoumat.

Tito žáci jsou ve školním systému buď ignorováni, nebo odkazováni na odbornou pomoc.

Typ VI: Nezávislý nadaný

Tento typ žáků se stejně jak typ první naučil efektivně pracovat ve škole i doma. Systém využívají ve svůj prospěch. Mají vysoké sebevědomí, protože jejich potřeby jsou naplňovány. Užívají si pozornosti a podpory, nemusí se stydět za to, jací jsou. Bývají respektovaní a úspěšní nejen ve škole, ale i mezi vrstevníky. Často jsou skupinovými tahouny a skupinu řídí.

Jsou nezávislí, autonomní, stanovují si svoje cíle, které naplňují. Věří si a mají tah na branku. Věří, že svůj život změní, pokud budou chtít a snažit se.

Jsou schopni vyjádřit svoje pocity a postoje svobodně a patřičně.

Tito nadaní bývají identifikováni velmi brzy.