Jazyková politika Evropy je velmi pestrá a sleduje více cílů, při jejím zkoumání se ale nevyhneme pojmu „plurilingvismus“. Ten neznamená znalost více/mnoha jazyků na komunikační úrovni. Jde spíše o schopnost uvědomit si a pracovat s jakýmkoli jazykovým „kapitálem“, který v sobě a okolo sebe máme. A právě uvědomění si toho, že v sobě všichni máme mnoho jazyků a že nám to může pomoci ve snazší orientaci ve světě a komunikaci s jinými lidmi, lze chápat jako dovednost, kterou lze rozvíjet od školního věku.
Jazykové prob(o)uzení či jazyková propedeutika představuje jednu z cest, jak tohoto cíle dosáhnout. Nejde v ní o to naučit děti pozdravit v sedmi evropských jazycích nebo počítat do deseti, ale nechat je zažít jazyky jako něco, co nám dovoluje se (efektivněji) učit, navzájem se obohacovat a cítit se s jinými lépe.
Konkrétně pak jde o to dát žáky do kontaktu s jazyky a nechat je je objevovat. Z podstaty věci tak nejde jen o jazyky, které se na škole učí jako předmět. Dokonce tyto jazyky učitel, který aktivity jazykové propedeutiky vede, ani nemusí znát. Hlavní je je společně zkoumat. Podnikat v nich jazyková dobrodružství…
V jazyce kurikula jazyková propedeutika dovoluje rozvoj myšlenkového světa a pozitivního vnímání mnohosti a jinakosti, metakognitivních dovedností a samozřejmě i znalostí o jazyce i jazycích. Zvyšuje se i motivace pro další studium jazyků. Zlepšuje se schopnost pozorovat.
Konkrétní dovednosti rozvíjené touto metodou pak vyjmenovává např. projekt Evlang (více o projektu zde: Evlang (ecml.at))
- Umět srovnat jazyky podle podobností.
- Vědět, že jazyky mohou být řazeny do „rodin“.
- Uvědomit si, že slova jazyků ze stejných rodin se často podobají.
- Vědět, že existují románské, slovanské a germánské jazyky.
- Vědět, že i jazykové „rodiny“ se mohou dál dělit.
- Vědět, že ve světě existují mnohé další jazykové „rodiny“.
- Vědět, že jazyky se některá slova vypůjčují mezi sebou.
- Vědět, že někteří lidé, kteří nám mohou připadat vzdálení, mohou mluvit podobným jazykem.
- Umět umístit jazyky na mapě Evropy.
- Vědět, že v Evropě existují jazyky, které nejsou „indoevropské“.
- Vědět, že země a jazyk nejí to samé.
- Vědět, že jazyky nemají stejné hranice, jako státy.
Jazyková propedeutika tak není další předmět, není nutno ji přidávat do kurikula samostatně. Jde o aktivity, které lze integrovat do běžné výuky. Čím dříve, tím lépe. Výsledky tohoto přístupu jsou ověřeny i výzkumnou činností, např. zde: Record. Éveil aux langues et évolution des représentation… – Alterstice – Érudit (erudit.org)
Probouzet v dětech jazyky dokáže přinést do školního kontextu tak chtěnou radost z objevování. A objevování je spolu s komunikací, repeticí a chápáním jednou z cest, jak se učit (nejen) cizí jazyky po celý život.
Příklady využití metody jazykového propedeutiky v různých zemích naleznete na těchto odkazech:
Belgie: Nos projets à la Une | Province de Liège (provincedeliege.be)
Kanada: Éveil aux langues – Élodil – UdeM (umontreal.ca)
Language Awareness: Vol 31, No 4 (Current issue) (tandfonline.com)
Španělsko: CVC. Antologías de textos de didáctica del español. Claves afectivas e interculturales en la enseñanza de EL2 a personas inmigradas. Mercé Bernaus (3 de 7). (cervantes.es)
Rakousko: ÖSZ :: Österreichisches-Sprachen-Kompetenz-Zentrum (oesz.at)
Přehled o „Language Awareness“ ve světě (ve FJ): Eveil aux langues dans le monde | edilic
