Učňovství bylo především v dobách minulých velmi rozšířené. I dnes se s ním setkáme a to především na učňovských oborech (jak název napovídá). Učeň je mladý člověk, který se jde učit. Takový mladý učeň elektrikář nejde hned předělávat zásuvky. Nejdříve se učí pozorováním. Je k ruce zkušenému elektrikářovi, který mu říká, jaké nářadí má přinést a co zamést. Začíná tedy s velmi jednoduchými aktivitami, na které nepotřebuje vzdělání. Tím, jak občas něco zamete, jindy něco donese, vysleduje, co je k práci potřebné. Někdy může zkušenému elektrikáři podat vrtačku, nastříhat dráty. Zkušený elektrikář tohoto mladého učně nechává dělat čím dál složitější práce, učeň získává autonomii. Postupem času dělá všechny lehčí práce sám a při složitějších stále asistuje staršímu elektrikáři. Ten ho učí zvládat i ty složitější činnosti – nejdříve mu zadá část úkolu a ptá se, co potřebuje k jeho zvládnutí a kde se může vyskytnout problém. Tím se mladší elektrikář naučí přemýšlet i o možných problematických aspektech. Pokud nastane problém, je tam vždy ten starší elektrikář, který mu pomůže. Na konci učňovského procesu už mladší elektrikář (učeň) toho staršího nepotřebuje, protože všechny základní činnosti zvládne sám.
Kognitivní učňovství funguje velmi obdobně, pouze s kognitivními úkoly. I vaše práce v laboratoři by se mohla označovat za kognitivní učňovství.
Základem kognitivního učňovství je modelování aktivit scaffolding. Scaffolding se používá v originálním anglickém pojmu, znamená lešení. Hlavní idea je taková, že svým žákům stavíme lešení. Stejně jako zedníci, když nahazují omítku domu. Jakmile nejsou schopni dosáhnout do požadované výšky, postaví si lešení. Díky lešení zvládnout omítnout nejen přízemí, ale i další patra domu. Lešení je bezpečné, nespadnou z něj. A když už je dům omítnut, lešení se sundá. Podobně to je se scaffoldinge, u žáků – poskytujeme jim lešení (oporu) a když už aktivitu zvládají, mohou ji vykonávat bez naší pomoci.
