Tento článek je volnou recenzí knihy Chytrozemě (CleverLands) autorky Lucy Crehan. Kniha vyšla již v roce 2016, má ovšem potenciál nasměrovat čtenáře zabývající se myšlenkami na revize kurikula, přístupem k výuce obecně nebo výsledky (efektivitou) vzdělávacích systémů.
Autorka absolvovala cca měsíční pobyt ve Finsku, Japonsku, Singapuru, Číně a Kanadě, kde se vždy snažila působit na několika školách a mluvit s lidmi působícími ve školství. Výsledky své sondy vždy propojuje do kontextu s výsledky PISA (2015) či dalšími výzkumy, např i směrem k psychologii. Jakkoli se ambice hodnotit vzdělávací systém na základě pobytu na několika školách a rozhovorů s několika málo zainteresovanými aktéry jeví nemožná, kniha nabízí řadu podnětů, které jsou i po letech aktuální na pozadí probíhající revize kurikula.
Přes výhrady k metodologii bych knihu doporučil jako povinnou studijní oporu do úvodních kurzů didaktiky. Propojuje výsledky výzkumů s vlastními zjištěními autorky a problematiku usazuje do patřičného kontextu. Na pozadí informací z jednotlivých zemí z pozadí vychází otázka tzv. curriculum borrowing. Velmi silně, byť implicitně, kniha ukazuje, které současné trendy (nápady) nemá smysl sledovat, nebo jaký proces by muselo naše školství projít, aby bylo možné si nějakou část kurikula vypůjčit.
Velkým přínosem je i ukázka „nečernobílosti“ problematiky, když jsou vedle sebe položeny systémy všeobecně považované za úspěšné. V jedné zemi se dbá na konstruktivistický, badatelský přístup ke vzdělávání, zatímco ve druhé, srovnatelně úspěšné se vychází nejprve z namemorovaných základů (ať je jimi cokoli). Silně akcentována je i role a pozice učitele v každém ze systémů, dostupnost materiálů, přístup k učitelskému povolání, množství výuky, počty žáků ve třídách, spolupráce s učiteli, funkce či vůbec existence inspekčního orgánu.
Bez ambice radit čtenářům, co si z knihy vezmou soudím, že to bude právě myšlenka potřeby mnohaletého horizontu před tím, než začneme sledovat výsledky provedených změn. Za top 3 poselství považuji tato:
- Dle finského vzoru je zapotřebí, aby systém působil na přípravu učitelů expertů, jimž je zřejmý společný vzdělávací cíl.
- Dle kanadského vzoru by bylo vhodné více mířit za zažití úspěchu žákem ve škole, ať už jde o zvládání učiva nebo zapojení do sportovního týmu školy.
- Po vzoru asijských zemí se jeví vhodné dobře rozlišovat, který vzdělávací přístup je hodný v dané fázi vzdělávacího procesu. Místy až „pedagogicko-sluníčkářské“ představy o nekonečném bádání a objevování samozřejmě narážejí na potřebu pevných základů pro další řešení problémů a učení se, což na pozadí teorie kognitivní zátěže jednoznačně říká, že občasné memorování je jen ku prospěchu, pokud nezapomeneme na vyšší myšlenkové operace.
Pro další vydání knihy, ve které by mohly být stávající výsledky komentovány i na základě novějších výzkumů PISA, TIMSS nebo nejaktuálněji PIRLS, by nicméně prospěla jazyková korektura překladu odborníkem na vzdělávání. V knize se například hovoří o tom, že žáci projdou látku (myšleno učivo nebo vzdělávací obsah), zmatek panuje v nešťastně přejatém anglickém označení primary, lower- a upper-secondary school, což je přeloženo doslovně, místo toho, aby bylo používáno označení první a druhý stupeň a střední škola.
Těm, kteří preferují audioknihy, je k dispozici i česká verze. Poslech kazí některá slova, která pro kontext zůstala nepřeložena by měla být vyslovována v souladu s původním jazykem – např education trvale vyslovované jako [edjukejšn] s přehnaným [ju]. Materiál je ale příjemným zpestřením třeba na cesty.
