Hra již dávno není synonymem pro „zábavu“ či „nicnedělání“. V didaktice (nejen) cizích jazyků má pevné místo, protože pomocí mechanismu osvojování (tedy nereflektovaného či neuvědomělého rozvíjení kompetencí) dokáže žáky efektivně učit, tj. procvičit, zopakovat, upevnit nebo komunikovat. Zároveň je hra spojena s pozitivní vnitřní motivací a soustředěním na výukový obsah hodiny. Znáte to, kdo si hraje, nezlobí…
Hra je ale i svébytným sociálním jevem, proto má své pevné místo v akčně orientované výuce jazyků, což je přístup podporovaný Společným evropským referenčním rámce pro jazyky již více jak dvacet let.
Aby byla hra efektivní z pohledu výuky, musí splňovat některé základní parametry:
- musí mít jasný, s kurikulem propojitelný a následně hodnotitelný cíl
- nesmí být příliš komplikovaná, naučení dynamiky hry nesmí být obtížnější než cíl výukový. i u té nejjednodušší hry je ale potřeba počítat, že je nutno se ji „naučit hrát“
- neměla by využívat pouze dynamiku kompetice, soutěžení, kdy někdo musí prohrát – měla by dovolit uspět všem žákům (alespoň občas)
- mělo by jí „něco“ předcházet a „něco na ni navazovat“
- měla by být přijímána všemi „hráči“
- neměla by být hrána, když „na to není nálada“
- hry by se měly střídat, aby využívaly pestrou paletu stylů učení žáků
- měla by se odehrávat ve vhodných prostorách (ne každá třída je pro tu kterou hru vhodná)
Další otázky spojené se hrou jsou například: Jak (ne)použít mateřský jazyk žáků při hře? Jaká je role učitele – účastní se hry či neúčastní? Jak zvládat emoce třídy během hry? Co s hlukem?
I přes všechna tato úskalí je hra určitě nedílnou součástí výuky jazyka, což z tohoto předmětu dělá mimo jiné oblíbenou součást školního dne. Žáci mohou při hře relaxovat a zároveň se učit.
Pro přípravu herní aktivity ve třídě doporučuje Silva (2008) tento postup:
Před samotnou hrou se/si učitel:
- vyjasní místo herních prvků ve své výuce
- zamyslí nad vybranou hrou z hlediska výukových a dalších cílů
- promyslí realizaci hry ve třídě
- připraví hru
Během herní aktivity učitel
- vytvoří atmosféru ve třídě, která je pro hru vhodná
- vysvětlí hru
- vede hru (či někoho touto aktivitou pověří)
Po hře učitel
- hru zhodnotí
- realizuje návazné aktivity či promyslí další hry v budoucnu
Samotnou kapitolou je pak materiál, který ke hrám učitel používá. Zde stačí často navštívit dětský pokoj ve jeho vlastním bytě – a hned má více jak dostatek nápadů i „prostředků“ ke hraní. Čím jednodušší, robustnější, polyfunkčnější, ale i hezké jsou, tím lépe.
A pokud si neví rady, stačí se podívat do katalogů nakladatelství, která často hry přímo produkují. Pro jazyky jde např. o nakladatelství ELI.
V poslední době se stále častěji mluví o tzv. gamifikaci vzdělávacích aplikací či aktivit. Jde o zapojování prvků z herního světa, nejčastěji počítačového. Pokud musí žáci sbírat body, jsou odměňováni postupem do dalšího levelu nebo mají v aplikaci několik životů, jde o gamifikaci, jejíž cílem je zvýšit motivaci žáků k setrvání v aktivitě.
V Eduklubu si o hře můžete přečíst tyto konkrétněji zaměřené články:
Únikové hry ve vzdělávání – Eduklub
LearningApps.org – jedinečný nástroj webu 2.0 pro výuku jazyků – Eduklub
Procvičování slovní zásoby kreativně a zábavně – Eduklub
Zdroj: Silva H. (2008) Le jeu en classe de langue. CLE International.
