Pokud velmi zjednodušíme proces učení, můžeme říci, že v jeho jádru je přemýšlení. Učící se jedinec si sám (individuálně) konstruuje smysl a význam nového učiva, zapojuje nové informace a postupy do svých stávajících myšlenkových struktur, a tak si vytváří nové znalosti.
Následující rozdělení na receptivní a produktivní dovednosti je inspirováno článkem Tomáše Klinky o komunikaci v cizích jazycích https://www.eduklub.cz/2023/06/23/cteme-piseme-mluvime-a-poslouchame-aneb-komunikujeme-v-cizich-jazycich/ .
Z okolního světa přijímáme informace svými smysly. Musíme vstupním informacím věnovat svou pozornost a naučit se naslouchat, číst a pozorovat. Dovednosti přijímat informace můžeme nazvat jako „receptivní dovednosti“, viz obrázek, kdy se přijímané informace dostávají do naší krátkodobé paměti a jsou dále zpracovávány a kódovány. Náš mozek propojuje nové informace s tím, co už známe, a tak se snažíme porozumět. Naše přemýšlení se pak manifestuje v produktivních dovednostech, kdy něco píšeme, počítáme, zakreslujeme, mluvíme, děláme, předvádíme, vytváříme nějaké produkty. Tyto produktivní činnosti jsou neustále řízeny naším mozkem, probíhá při nich přemýšlení.
Vraťme se k výuce ve škole. Centrem všech aktivit procesu učení je sice přemýšlení, to ale (naštěstí) nelze přímo kontrolovat. Abychom mohli proces učení monitorovat a poskytovat žákům zpětnou vazbu, musíme se orientovat podle výsledků produktivních dovedností, do kterých se přemýšlení promítá. Zároveň vidíme, jak je ve výuce klíčové vytvářet příležitosti pro přemýšlení žáků, nechávat je psát, počítat, kreslit, mluvit, konat, tvořit.
Při organizování času na individuální práci se vytváří důležitý prostor pro samostatné přemýšlení a zapsání myšlenek, to následně může být vstupem do diskuse, do párových a skupinových aktivit nebo do společného vyjasňování. S tím souvisí například technika Promysli (a napiš) – diskutuj – sdílej, o které jsme psali zde https://www.eduklub.cz/2023/04/25/promysli-diskutuj-sdilej/
