Zpětná vazba učiteli jako příležitost

Zcela běžně ve školách hodnotíme děti (slovně, známkou, kombinací, smajlíky…) a je dobře, že hledáme stále lepší způsoby, jak na to. Jak sesbírat zpětnou vazbu z druhé strany a jak se nechat žáky ohodnotit? Jak si získat „koncentrovanou“ zpětnou vazbu?

Než se pustím např. do „vysvědčení od dětí“ (protože konec roku či pololetí k tomu úplně svádí), je fajn si ujasnit, o co mi vlastně jde. Chci si potvrdit, že jsem skvělý učitel? Chci náměty pro zlepšení? Chci dětem ukázat, že mi na jejich názoru záleží? Chci zjistit, proč něco nefunguje?

V každém případě je potřeba, i když se to možná nezdá, sebrat odvahu. Nebát se toho, že hodnocení nebude takové, jak si představuji. Kdo nás kritizuje, ten pro nás pracuje.

A aby se nám takové zpětné vazby dostalo, je potřeba mít důvěru dětí. Tu můžeme budovat pomocí i pomocí drobných aktivit na reflexi na konci hodiny / tématu (exitek*). A hlavně tím, když reagujeme vstřícně na jejich názory a snažíme se hledat cestu. V prostředí, kde děti věří, že má jejich názor váhu, bude poskytování zpětné vazby mnohem efektivnější.

Osvědčilo se mi střídat průběžně hodnocení pomocí bodů** na konci hodiny (kolik by žáci udělili, kde viděli mezery) a pravidelného doptávání na konci každého tématu: Co dobře fungovalo? Co potřebuji jinak? Co nefungovalo dobře?***

Na začátku bude možná většina odpovědí „líbilo se mi všechno“, „neměnila bych nic“ a podobně, postupem času ale vždycky dostávám lepší a popisnější zpětnou vazbu. Pokud si o ni řeknu a pak se také odrazí v mé výuce.

Důvěru není jednoduché získat a zpravidla to chvíli trvá, ale její získání u dětí třeba v tom, že nebudu postihovat kritiku (i to se bohužel děje), že jsem ochoten podle zpětné vazby upravovat svoji výuku a že to myslím vážně, se mnohonásobně vyplatí.

——

komentáře:

*Exitkou rozumíme aktivitu na konci hodiny, kterou žáky „propouštíme“ ven. Lze dohledat nepřeberné množství různých variant, o některých z nich někdy příště.
(Poznámka redakce: Některé z nich naleznete popsané v sekci Formativní hodnocení)

———

**Rád využívám jednoduché zvednutí prstů pro identifikaci a následné doptání se, případně se otočím a poprosím někoho z žáků, aby vše sepsal (určitá anonymita hodnocení).

———

***Na konci prakticky každého tématu používám podobnou sérii otázek.

Co jsem se v tomto pololetí naučil(a) z přírodopisu? Jaká témata jsme probírali?

Co jsem se naučil(a) při skupinové práci?

Co mi šlo? 

Co mi nešlo?

V čem se chci v příštím pololetí zlepšit?

Jak bych zhodnotil(a) práci učitele? Co mi vyhovovalo a co ne?

V čem by se měl učitel zlepšit?

Jak bych zhodnotil(a) svoji práci za toto pololetí?

Sdílet na Facebook
Sdílet na Twitter
Přejít nahoru