Kde se právě žák/žáci nachází aneb Techniky zjišťování aktuálního stavu porozumění žáků
Zpětnou vazbu můžeme poskytnout jen tehdy, pokud žáci vytvoří úkol/y, které zjistí, co žáci ví/umí/ čeho dosáhli.
Většinou zjišťuje, co se žáci naučili, ve třídě tak, že položíme otázku do pléna (tj. celé třídě).
Co se děje ve třídě, když položíte otázku do pléna, tj. celé třídě najednou?
A. Nikdo se nehlásí
B. Hlásí se jen ti, co vědí
C. Hlásí se extroverti, kteří chtějí být za každou cenu vidět/slyšet
D. Hlásí se ti, kteří nedávali pozor
E. Hlásí se všichni
Tento způsob kladení otázek je neefektivní – protože většinou odpovídá jen ten, kdo ví. A učitelé mají tendenci vyvolávat tzv. podezřelé: ty, kteří odpoví správně a učitel bude moci pokračovat, anebo ty, o kterých si učitel myslí, že nedávali pozor, a chce je „nachytat na švestkách“.
Proto můžeme zvolit například losovátka.
LOSOVÁTKA/ŠPACHTLIČKY: losování žáků (kromě lékařských špachtlí lze využít i např. Classroom Screen nebo aplikaci Flippity. Tento náhodný výběr zajišťuje spravedlnost a žáky neustále aktivizuje. Může losovat jak učitel žáka/y, tak lze i žák – žáka, využít při dělení do skupin apod.
Platí také jednoduché pravidlo “Neúčast nepovolena” – tj. pokud žák neumí či nechce odpovědět, vylosujeme někoho jiného, ale k dotyčnému žákovi se po čase vrátíme např. s otázkou, jakou odpověď považuje za nejrelevantnější a proč.
Poskytování okamžité zpětné vazby při výuce je specifické tím, že probíhá simultánně a učitel má jen omezený vhled do probíhajících procesů učení. Aby mohla být poskytnuta zpětná vazba, je nejprve potřeba identifikovat, co žáci pochopili, a co ne. Každý žák může být v řešení učební úlohy někde jinde, a pro učitele není snadné do probíhajících procesů učení proniknout. Pokud však na to rezignuje, těžko lze žákům poskytovat podporu v jejich učení. Může se zeptat, zda žáci „všemu rozumí“, ale ani to není příliš efektivní způsob, jak zjistit skutečný stav poznání.
Hromadné hlasovací systémy – techniky pro odpovídání všech žáků najednou
Ukažme si to na příkladu z hodiny českého jazyka. Učitel právě vysvětlil novou látku (například shoda přísudku s podmětem v příčestí minulém) a následuje procvičování. Žáci individuálně řeší cvičení. Učitel prochází po třídě a zjistí, že žák řeší úlohu špatně, zastaví se u něho a pomáhá mu s řešením. Dalo by se říci, že poskytuje účinnou zpětnou vazbu. Co ale v té chvíli dělají ostatní žáci? Někteří již úlohu úspěšně vyřešili, další ji ještě řeší a někteří z nich si také nevědí rady. Co teď? Učitel by potřeboval, aby mu někdo pomohl. V podobné situaci je potřeba použít nějaký způsob zjišťování aktuálního stavu porozumění. Mohou pomoci například následující techniky.
SIGNÁLY: palec nahoru/dolů (vodorovně – nemůžu se rozhodnout/nevím)
např. Učitel doplní i/y do slova na tabuli a žáků se zeptá – Je to správně? A celá třída na jeho pokyn odpovídá, resp. hlasuje jednoduchým signálem (palcem, pohybem těla apod.).
KARTIČKY: červená/zelená kartička
Každý žák má na lavici zalaminovanou kartičku – z jedné strany zelenou, z druhé červenou. Pokud během výkladu učitele či při samostatné práci, pokud žák rozumí, nechává ji na lavici otočenou zelenou barvou. V okamžiku, kdy potřebuje poradit, signalizuji tuto potřebu otočením kartičky na červenou barvu. Učitel zastavuje svůj výklad a vyhodnocuje situaci. Buď může vysvětlit látku znovu, ujasnit zadání, nebo může při samostatné práci k těm, kteří nerozumí, vyslat žáky, kteří úlohu již úspěšně vyřešili.
KARTIČKY S ODPOVĚĎMI (RESPONSE CARDS): mohou nabývat různých podob. Každý žák si vytvoří karty, na nichž budou na obou stranách odpovědi, např. Ano – Ne, Souhlasím – Nesouhlasím, Rozumím – Nechápu; Vím – Nevím; Plus – Minus; Pravda – Lež apod. Jejich použití je stejné jako u předchozích technik – palec nahoru/dolů, červená/zelená kartička.
TECHNIKA ABCD: Učitel žákům položí otázku a v domluvený signál žáci najednou hlasují/vybírají ze čtyř možných odpovědí – žáci jednoduše zvedají kartičky ABCD. Je možné využít také jednoduché QR kódy (aplikace Plickers, https://get.plickers.com/) či aplikaci Mentimeter.
BÍLÁ/MAZACÍ TABULKA – učitel položí otázku směřující k porozumění učivu a žáci napíší krátkou slovní odpověď/číslici/graf závislosti na mazací tabulku – tu ukážou na předem domluvený pokyn učiteli – ten je rychle vyhodnotí (udělá si přehled o třídě jako celku i o jednotlivcích). Tyto tabulky je možné využít např. pro náčrtky v matematice, grafy ve fyzice, jazykové jevy v českém jazyce, slovíčka v cizích jazycích, jména autorů či postav v literatuře, letopočty v dějepisu apod.
SEMAFOR/BAREVNÉ KELÍMKY: Žáci pracují na úkolu a prostřednictvím barevných kelímků signalizují, kde se právě nacházejí:
· Bílá barva – Pracuji
· Zelená barva – Mám hotovo (můžu nabídnout pomoc druhým)
· Žlutá/oranžová – Nejsem si jistá (vystačím si s pomocí spolužáka/yně)
· Červená – Nerozumím (potřebuji pomoc učitele/ky)
Následně žáci, kteří mají hotovo, nabízí svou pomoc spolužákům, kteří signalizovali, že si nejsou jistí (žlutou/oranžovou barvou). Učitel má tak čas věnovat se těm, kteří jeho pomoc nejvíce potřebují.
UŽITEČNÉ NE
Technika Užitečné NE váže k práci s chybou. Žáci splní úkol, učitel vybere lístečky s odpověďmi/řešení a roztřídí je na správné a chybné (ANO / NE). Odpovědi ANO nejsou z hlediska formativního hodnocení tak užitečné jako odpovědi NE. Chyby se oceňují, hledají se jejich důvody, možnosti nápravy a hlubšího porozumění. Ukázka této techniky, ve spojitosti s výše zmíněněnou technikou semaforu, je k dispozici zde.
Celý popis této techniky a další inspirativní techniky formativního hodnocení jsou k dispozici v publikaci 12 ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráci.
Všechny tyto techniky cílí na úspěch v učení každého žáka. Učiteli pomáhají sledovat porozumění všech žáků ve třídě a zároveň přizpůsobit své další kroky potřebám jednotlivce.
