Takzvaná „nová informatika“ nabízí nejen nové možnosti z hlediska samotného obsahu vzdělávání, ale také zařazení nových typů techniky, včetně robotických programovatelných hraček a edukační robotiky. Taková zařízení jsou pak k dispozici i pro jiné předměty, než je právě Informatika a otevírají další možnosti např. pro motivaci žáků k výuce nebo přímo k rozvíjení digitálních kompetencí v rámci dalších předmětů. Výběr pro školy není jednoduchý, robotických hraček je na trhu opravdu velmi mnoho a neustále jich přibývá. Z vlastní zkušenosti vím, že je dobré se kromě ceny zaměřit také na:
- typy čidel a senzorů, se kterými se dá ve třídě pracovat (také pro podporu práce v jiných předmětech, např. Fyzice)
- délka dobíjení a způsob hromadného nabíjení (ve škole je nutné myslet i na to, kde skladovat, jak a kde nabíjet)
- počet zařízení (v případě hraček se dost často nejedná o nutnost jejich rozebírání, takže je může další skupina využít téměř okamžitě, pokud to jejich nabití dovolí, proto je vhodné mít min. jedno zařízení do dvojice a ještě alespoň jeden náhradní kus)
- jaká další zařízení budete ještě k využití robotické hračky potřebovat a jakým způsobem se k takovým zařízením připojují (někdy se hračky propojují prostřednictvím bluetooth k libovolnému zařízení, jindy vyžadují např. propojení prostřednictvím zvukového vstup, např. Edison)
- jaké je věkové rozpětí žáků, kteří budou robotické programovatelné hračky využívat (některé mají své využití opravdu pouze u žáků prvního stupně, např. Beebot; jiné lze využít napříč různými stupni, např. Micro:bit)
- typy využívaného programovacího prostředí (např. blokové grafické, blokové textové, textové)
- podpora českého jazyka (pro žáky je jistě lepší začínat v nativním jazyce)
- podpora na straně poskytovatelů (zda mají k dispozici support jak pro řešení hardwarových záležitostí, tak např. i didaktických materiálů)
Jistě by škola našla i další kritéria, dle kterých by tato zařízení mohla pořídit a záleží na stanovaní důležitosti zvolených kritérií. Rozhodně není vhodné se řídit pouze informačním letákem, či reklamou nebo šikovným prodejcem. A velmi vhodné je vyzkoušet nejdříve zařízení, aby si učitelé vůbec dovedli představit jejich místo ve výuce. A hlavně si uspořádat priority z hlediska jednotlivých vlastností robotické hračky.
Velmi výhodné pro školu je mít také k dispozici materiály, vzdělávací zdroje, které mohou učitelé přímo využít ve výuce, než mají své vlastní nápady na využití a vytvářejí vlastní podklady pro výuku. Z tohoto hlediska by se zdálo vhodné investovat do beebotů, či micro:bitu, pro které byly vytvořeny učebnice na imysleni.cz. A to nemluvě o edukační robotice. Hodně podkladů je vytvořeno pro robotickou programovatelnou hračku ozobot (české i zahraniční). Výhodné je také pamatovat na providera nebo prodejce robotické programovatelné hračky. Dobré podklady naleznete např. pro Matatalab.
Bez předchozí znalosti školy nebo prostředí, či žáků by nebylo doporučovat programovatelnou hračku. Je ale možné alespoň sestavit seznam příkladů hraček s vlastnostmi, které by školu mohly zajímat:
- Beebot/Bluebot – MŠ a 1.-2. třída; není zapotřebí připojení k dalšímu zařízení
- Fable – SŠ, modulární, podpora STEM
- iRobot – ZŠ, všechny typy propedeutických programovacích pro prostředí (blokový obrázkový, blokový textový, textový)
- Matatalab – 1.st. ZŠ, zajímavá koncepce při sestavování kódu pomocí obrazových „kartiček“
- miro-E – SŠ, mnoho senzorů
- Ozobot – ZŠ a SŠ, v České republice má relativně širokou podporu
Trh s robotickými programovatelnými hračkami je plný zajímavých zařízení. Škola bych však měla volit s rozvahou a konkrétními plány, ne pouze pro to, aby utratila peníze v rámci NPO.
