Herní aktivity jsou dlouhodobě součástí učebnic (nejen) jazyků. Dovolují spojit příjemné s užitečným. Během herní aktivity žák často zapomíná na to, že „se učí“ a začíná si jazyk osvojovat. To vše za předpokladu, že je hra vybrána ne jako relaxační prvek (což je samozřejmě také možné), ale jako aktivita s didaktickým cílem.
Hry bývají často právě na konci lekcí či kapitol učebnic, protože nejen motivují, ale zároveň staví žáky do situací, které učiteli slouží k evaluaci rozvoje jejich dovedností a schopností s jazykem pracovat.
Zajímavým prvkem her je i jejich interkulturní potenciál. Každá země a její jazyk mají „své“ hry, které jsou součástí kultury a nelze je najít jinde.
Výhodou hraní her je i jejich specifická slovní zásoba, která se ale opakuje. Žák tak s minimem „slovíček“ dokáže zvládat komplexní komunikační situace.
Pozor jen na to, aby hry zapojované do výuky nebyly založeny jen na principu „vítěz bere vše“. Důležité je i hraní her, ve kterých hráči soupeří sami se sebou a nemusí někoho porážet.
Herní aktivity jsou někdy v zadání doplněny některým ze symbolů hry, např. kostkami či šachovnicí, nověji i „gamepadem“.
