Veronika Laufková, Karel Starý
Testová úloha slouží primárně ke klasifikaci, ověřování znalostí žáků v závěrečných didaktických testech, tedy výsledků jejich učení. Žáci je musí vyřešit či zodpovědět samostatně bez pomoci učitele, vrstevníků či dalších materiálů.
Znalost spektra testových úloh umožňuje učitelům vyhledávat a případně tvořit úlohy lépe odpovídající tomu, jaký typ znalostí a dovedností chtějí u žáků ověřovat. Jsou používány také u státních testů jednotné přijímací zkoušky nebo maturity.
Naproti tomu učební úloha slouží primárně k tomu, aby se žák něco naučil. Úlohy a cvičení pro zjišťování průběžného aktuálního stavu znalostí a dovedností žáků jsou velmi podobné testovým úlohám v závěrečných didaktických testech. Při zjišťování osvojených vědomostí je možno nechat žáky řešit je se spolužáky nebo jim umožnit, aby využívali svých poznámek případně i dalších zdrojů, jako jsou např. učebnice. V takovém případě ale úlohy musí směřovat na znalosti a dovednosti vyšší kognitivní náročnosti (tj. nejen na znalosti).
V každém případě testová úloha pro sumativní hodnocení by neměla být pro žáky záludným překvapením. Cílem vzdělávání není „nachytat“ žáky při neznalostech, ale pomoci jim dosahovat maxima jejich osobních možností (tzv. personal best).
Učební úlohy se tedy využívají v průběhu procesu učení žáků, kdy žák zjišťuje, kde se nachází na své cestě k cíli. Může se jednat i o tzv. propustky na konci hodiny, jejichž účelem je poskytnout učiteli zpětnou vazbu o tom, jak žáci rozumí probíranému učivu, tj. plní diagnostickou funkci. Učitel tak má možnost vyhodnotit, kde se jeho třída nachází jako celek na cestě k cíli, a na základě zjištění přizpůsobit svou další výuku. Znamená to, že ačkoliv získává zpětnou vazbu na konci hodiny v závěrečné fázi třífázového modelu učení, bývá získaná zpětná vazba východiskem a evokací do následujícího cyklu učení – reflexe evokuje nové nápady, otázky, které vzešly ze závěrečného přemýšlení nad tím, co jsme se naučili, dozvěděli.
Obrázek 1. Učební úloha jako exitka/propustka při odchodu. Zdroj obrázku: https://create-abilities.com/exit-tickets-as-assessments/
Při učebních úlohách lze využít techniku tzv. tříbarevného testu (three-color quiz). Zadávat ho můžeme při opakování, např. před zadáním čtvrtletní práce nebo při opakování tematického celku, při kontrole domácího úkolu aj. Zvoleny jsou tři barvy (tyto barvy vycházejí z českého prostředí). Modrou tužkou je psáno to, co ví žák jako individuum. Zelená barva je pro psaní toho, co vědí členové skupiny. Černá barva reprezentuje znalosti z pracovních listů, sešitů nebo knih. Nejprve každý žák sám v tichosti, se zavřenými knihami, odpovídá na otázky testu modrou barvou propisky. Ve druhé fázi skupina žáků diskutuje nad odpověďmi a zapisuje je (či opravuje) zelenou barvou propisky – tyto informace jsou založeny na tom, co vědí ostatní členové skupiny či co vyprodukuje skupina jako celek. V poslední fázi žáci připisují informace, které se dozvěděly v sešitech, poznámkách, učebnicích, od učitele apod. či opravují stávající informace – teď však již vše pouze černou barvou propisky. Barvy umožňují rychlý přehled o tom, co žáci zvládli napsat/vyřešit sami, co vyprodukovali jako skupina a jak moc jsou závislí na učebnicích a dalších zdrojích informací. Tímto způsobem lze mj. sledovat individuální pokrok žáka. Tříbarevný test se stal velmi oblíbenou technikou, která je nejrůzněji variována, např. na 1. stupni. A často je využíván ke sledování pokroku žáků, i na 2. stupni ZŠ v dějepise či matematice. Žáci tak prohlubují své porozumění a motivuje je to k vyhledávání si dalších informací, které by jim pomohly k učení.
