Katedra chemie a didaktiky chemie Pedagogické fakulty UK ve spolupráci s Gymnáziem Thomase Manna v letním semestru 2023 zrealizovali týdenní intenzivní kurz. Ten byl netradiční hned z několika důvodů: žáci běžně chemii nemají, a tak tento blok zahrnoval větší množství témat z Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia; škola není vybavena laboratoří nebo skladem chemikálií, a tak výuka probíhala na půdě UK PedF; kurz byl veden studenty, kteří tím plnili svou souvislou praxi. O události dokonce vznikla reportáž publikovaná v univerzitním časopise UK Fórum (s. 28). Tento příspěvek je stručným shrnutím a doplněním o vhled vyučujícího studentek na praxích.
Z pohledu žáků gymnázia šlo o příležitost učit se v prostředí vysoké školy, zároveň vyzkoušet si některé praktické činnosti, které na jejich škole nebyly proveditelné. Ozvláštněním běžné výuky byl i fakt, že chemii se neučili v typických dvou hodinách týdně, ale absolvovali týdenní intenzivní kurz. U předmětu s tak nízkou oblíbeností hrozí jisté riziko, ovšem právě více možností na aktualizaci vzdělávacího obsahu, vnesení vlastní zkušenosti a opakované reflexe získaných poznatků i dovedností tuto hrozbu vyvažují. Částicové složení látek, základní chemické výpočty, směsi a jejich dělení se tak staly vhodným tématem pro integrovaný blok.
Z hlediska realizace bylo zajímavé, že jsou žáci zvyklí jeden den v týdnu klasickou výuku nahrazovat samostudiem vlastního oboru/tématu. Na jednu stranu to sice ubírá možnosti pracovat s nimi, čehož by se v týdenním kurzu dalo dobře využít, na druhou stranu jsou tito žáci zvyklí na autonomii, samostatné uchopení tématu i převzetí zodpovědnosti za vlastní učení, na čemž se dá stavět právě při uplatňování badatelsky orientovaného vyučování v jeho otevřenějších formách nebo dokonce při projektové výuce. Samostatná skupinová práce žáků jako jeden z hlavních výstupů intenzivního kurzu se tak stala vhodnou součástí celého bloku. To pak usnadnilo i závěrečnou examinaci. Žáci zvyklí převážně na formativní hodnocení prezentovali svůj produkt, dostávali zpětnou vazbu jak od spolužáků, tak od vyučujících.
I pro studentky, které se výuky tohoto kurzu v rámci svých praxí ujaly, šlo o cennou zkušenost. Běžnou výuku už si měly příležitost vyzkoušet, a tak souhlasily s alternativou. Z hlediska kurzu Souvislých praxí – přípravy na ně i fungování v nich – šlo o významné vybočení z normálu. Gymnázium nedisponovalo konkrétním tematickým plánem, který by studentky sledovaly, a bylo třeba celou výuku naplánovat. Rovněž učebnice nebyly k dispozici. Žáci navíc předem deklarovali nízké znalosti z předchozího studia chemie. Zároveň šlo o týmové vyučování třech studentek, což typicky nepatří mezi disciplíny, v nichž studenti během bakalářského studia získávají průpravu. Z hlediska vedoucího praxí to sice znamenalo významnější časovou investici – studentky měly potřebu přípravu na tento blok konzultovat – výsledek ale předčil očekávání.
Žáci v tomto týdnu aktivně spolupracovali, a to i přes to, že chemie nepatří do jejich profilu absolventa, a nikdo z nich ji nemá v plánu dále studovat. Navzdory jejich nízké předchozí zkušenosti s experimentálními činnostmi, natož badatelskými aktivitami, se přípravy studentek ukázaly být dostatečně nosné a poutavé. Výuka tak vedla k vytyčeným cílům v příjemné pracovní atmosféře. Rovněž zkušenost studentek – praktikantek lze hodnotit jako ryze pozitivní. Právě volnost za poskytnuté opory vyučujícím a alternativní přístup byly těmi faktory, které posílily jejich rozhodnutí praxe v podobném hávu realizovat i v dalším semestru.
Uspořádaný intenzivní týden s chemií se tak jeví jako akce, která se bude opakovat, a dokonce která by se mohla i rozšířit o další školy, které se, podobně jako zapojené gymnázium, potýkají s nedostatky jak materiálními, tak personálními. Na druhou stranu univerzita takto splní svou třetí roli, zároveň umožní studentům okusit praxi z jiného úhlu, což pak zvláště při konfrontaci se spolužáky, kteří absolvovali praxi běžnou, může být vítaným impulzem proti domnělé rigidnosti přípravy učitelů.
