Objevování

Objevování neboli „umění objevovat“ (z řečtiny heuristika) je metodologický přístup, jímž se objevuje nové poznání na základě uvědomění si existence určitých pravidelností, které dosud nebyly ověřeny. Cílem heuristiky je objevování a používání metod a pravidel vedoucích k novým objevům. Autorem prvních heuristických pravidel byl DESCARTES – a dalších – LEIBNITZ. Dodnes však neexistují všeobecně uznávané heuristické metody (popř. techniky), proto se spíše hovoří o tzv. heuristických funkcích (Hellberg a Bílek, 2004):

1. stimulační funkce, založená na prostředcích povzbuzujících žáka k badatelskému a tvůrčímu učení se. Uvědomění si problémové situace, tj. skutečného poznání o svém vlastním nepoznání, je badatel zmobilizován k hledání konkrétních cest, vedoucích k zaplnění bílých míst v získaném poznání a řešení problému,
2. funkce podporující tvůrčí činnost čili proces řešení problémů. Používání heuristických prostředků rovněž umožňuje řídit práci žáka (badatele), aby tvůrčím a racionálním způsobem hledal řešení daného problému.

Nejčastěji používaným heuristickým prostředkem v této etapě jsou heuristické ukazatele (heuristiky), poskytované poznávajícím subjektům učitelem, a to v podobě otázek a doporučení, např.:

• Uvědomte si, co znamená …. nebo na čem se zakládá …
• Porovnejte tento případ s …, nebylo by zde možné použít analogii? (vytvářet závěry, předvídat na základě analogie).
• Připomeňte si, co již víte o tomto tématu? (Přečtěte si odpovídající kapitolu v učebnici.)
• Podívejte se na tento obrázek (schéma, část videozáznamu apod.). Nehodí se z toho něco k řešení vašeho úkolu?
• Máme zde různé skleněné stavebnicové díly, nehodily by se k sestavení aparatury?
• Co budete potřebovat k realizaci vámi navrženého modelu?

S pojmem heuristiky je těsně spojen heuristický výklad nebo heuristický rozhovor, který má charakter pravděpodobnostního postupu. Jeho cílem je myšlenková podpora určitého řešení daného problému. Nejde zde o poskytnutí hotové odpovědi, spíše o posouzení dané odpovědi, jako užitečného prostředku v etapě hledání toho, co je třeba zdůvodnit, dokázat. Heuristický výklad je často výsledkem konkluze, která má svůj původ v analogii. Není to ale jedno a totéž jako exaktní zdůvodnění správnosti řešení dané problémové úlohy (Hellberg a Bílek, 2004).

Zielencová (2012) rozlišuje pro potřeby výuky tzv. malou a velkou heuristickou metodu. „Malou“ či dialogickou metodu (metoda otázek a odpovědí) charakterizuje jako dialog mezi učitelem a žákem, kde otázky klade učitel a žák na ně odpovídá, a tak učitel usměrňuje žákův postup objevování do malých kroků. Při „velké“ heuristické metodě zpracovává žák samostatně větší celky, a i on sám klade otázky, pozoruje, shromažďuje a třídí data, provádí měření a experimenty, hledá důkazy, srovnává data i postupy jejich dosažení aj. V krajním případě může svůj proces objevování žák řídit zcela samostatně.

Objevování neboli heuristické postupy ve školních podmínkách vyžadují pečlivou přípravu učitele i žáků, výběr vhodného tématu i potřebné materiální zabezpečení. Pak je možné formulovat jejich značné výhody (upraveno dle Zielencová, 2012):

• motivují žáky něco nového objevit, zjistit nebo potvrdit samostatnou činností, vlastním přispěním,
• často vedou k hlubšímu pochopení učiva, k odhalení souvislostí s dosavadními znalostmi a zkušenostmi žáka,
• získané znalosti nejsou tak „mozaikovité“, jsou více integrované, představují souvislejší obraz,
• nutí žáky k zapojení vyšších myšlenkových operací jako je analýza, syntéza, hodnocení,
• žáci se učí identifikovat problém, formulovat otázky a hypotézy jako jejich zdůvodněné předpokládané odpovědi (v hypotézách nejde o „hádání“),
• žáci musí hledat vhodné strategie řešení, navrhovat experimenty, shromažďovat, třídit a srovnávat data,
• učení je realizováno vlastní konstrukcí znalostí žáků bez povrchního memorování.

Na druhou stranu je třeba připomenout i možné nevýhody školního objevování: časová náročnost (zejména pokud je vedena s malými zkušenostmi učitele); problematické využití objevování v případě, že se žáci nemají o co opřít nebo v tématech založených jen na faktech; výhradní použití heuristické metody zabraňuje schopnosti zvládat i jiné metody učení; učitel může vnucovat žákům otázky a úlohy, které jsou jim cizí, nepřirozené a umělé, včetně využívání tzv. sugestivních otázek apod.

Zdroje

Hellberg, J., Bílek, M. Experimentální řešení problémových úloh v chemii. Hradec Králové: PdF UHK, 2004.

Zielencová, P. Objevování ve škole – heuristická metoda výuky. Doplňkový text k předmětu Pedagogika ve studiu učitelství na MFF UK. Praha: MFF UK, 2012.