Víme, že pokud informaci slovně řekneme a podpoříme obrázkem (grafickým organizérem, videem), žáci dostanou větší příležitost si tuto informaci zapamatovat. Jak je to možné? Odpověď nám dává teorie duálního kódování.
Duální kódování předpokládá, že díky efektivní kombinaci slov a obrazů lze ulehčit zapamatování. Tato teorie (Paivio, 1971) vychází z předpokladu, že v mozku existují dva kognitivní kanály, díky kterým kódujeme informace. Jedná se o: 1. systém, který operuje se verbálními signály (slovy) a 2. systém, který operuje s obrazy.
Pokud pomáháme žákům a žákyním vytvořit si spojení mezi těmto dvěma kanály, tzn. že mluvené slovo propojíme s obrázky, snížíme zatížení pracovní paměti a díky tomu zvýšíme příležitost k učení. To ale platí pro děti starší sedmi let, kteří mají už mají vyvinuté oba kognitivní subsystémy.
Meijs a kol. (2016) testovali učení druhého jazyka u dětí ve věku 5 až 16 let a přišli na to, že pokud učitel prezentuje obrázky společně s novými slovíčky, děti se naučí více.
Jak můžeme vizualizaci používat v hodině? Nejjednodušším příkladem je zařazení obrázku nebo videa do výkladu (prezentace). Musí se však jednat o obrázek (video), který ilustruje danou informaci. Pokud vysvětluji náročné téma, např. vznik polární záře a žákům promítnu obrázek koťátek, nesplníme podmínky duálního kódování. Sice jsme ukázali obrázek, ten ale se ale netýkal probíraného výkladu.
Další možností je použití grafických organizérů. O nich se více můžete dočíst zde: https://www.eduklub.cz/2022/10/27/priklady-organizeru-vedomosti-a-jejich-vlastnosti/
